čīγa, ചീഞ്ഞു M. Te. (T. തീയു C. കിവചു) 1. To yield to pressure, to be overripe, to be overboiled as rice; to bend as iron (ചീയുന്നതു malleable); a corner to be rubbed down, blunted. 2. to rot, to be spoiled മീന്, ക ഞ്ഞി, ചീഞ്ഞ ചോററിന്നു prov. ചീഞ്ഞ ശവം MC. ചീഞ്ഞ പുണ്ണു a med. (in the eye). ചീഞ്ഞ നാററം (see foll.) VN. I. ചീക്കു bad, rotten — ചീക്കുനാററം bad, oily smell V1. — ചീക്ക B. itch. II. ചീച്ചല് rottenness, caries; & ചീയല് V1. കണ്ണിന്റെ ചീച്ചല് = പീള rheum. a. v. ചീക്ക, ച്ചു (C. ഗിവുചു) 1. to squeeze ക ല്ലിന്മേല് വെച്ചു കുത്തിചീച്ചാലും ചാകയില്ല prov. — to make cowdung cakes V1. 2. (So. ചീയിക്ക) to steep, spoil. ചീച്ചുകളക to render useless, to dishonour. II.