kāruγa 1. T. M. C Te. To hawk, spit out as chewed betel, force up phlegm, vomit. — freq. കാര്ക്കിക്ക No., കാര്ക്കരിക്ക, കാര്ക്ക ലിക്ക, കാര്പ്പിക്ക V2. (Port. carcaregar). കാര്ക്കി ച്ചു തുപ്പൂലും prov.— 2. to gnaw, bite by degrees അസ്ഥി കടിച്ചു കാര്ന്നു PT. (hence കാരി 3.) — met. to fascinate മനസ്സിനെ കാ.